Původně štýrský rod, zmiňovaný již ve 13. století. V 16. století se rozdělil na Davidovu a Ehrenreichovu větev, z Davidovy větve vzešla větev Johanna Hartmanna († 1596) a Jana Bedřicha († 1614). Synové Jana Bedřicha Zikmund a Johann byli důstojníky císařské armády v Uhrách, nejmladší Maxmilián (1584-1650) konvertoval ke katolictví, byl diplomatem a za stavovského povstání vyjednával s českými stavy. V roce 1623 byl přijat do stavu říšských, o dva roky později i českých hrabat a rodové jméno bylo rozšířeno na Trauttmansdorff-Weinsberg. Vrcholem jeho kariéry bylo uzavření Vestfálského míru (1648), kterým skončila třicetiletá válka. V roce 1623 koupil panství Horšovský Týn, dále vlastnili například Grabštejn, Hostouň, Jičín, Jemniště, Pecku či Lipnici. Knížecí titul získal roku 1805 Ferdinand (1749-1827), velvyslanec, ministr a místodržitel v Nizozemí. Majetky v Čechách byly v roce 1945 rodině zkonfiskovány, potomci žijí převážně v Rakousku.